Každý kraj, každé místo má něco, s čím se může pochlubit a co může ukázat ostatním – hrad, zámek, zajímavé přírodní scenérie či třeba slavného rodáka.
Kladruby mají svůj starobylý klášter s bohatou historií, jehož osudy často zasahovaly i do dějin celého českého státu. Nádherné Santiniho dílo, vsazené jako drahokam nad údolí říčky Úhlavky, vytváří s věncem okolních lesů nezapomenutelný zážitek pro lidské oko.
Samotná obec Kladruby na opačném břehu říčky jakoby tvořila protipól své klášterní dominantě. V dávné historii, kdy Kladruby daly jméno tehdy založenému klášteru, se staly i jedním z prvních českých měst a získaly si vážnost v očích samotných českých panovníků i prostých pocestných, kteří se tudy ubírali po zemské stezce do sousedního Německa.
Nesmírnou přízeň českých panovníků bohatému klášteru pociťovali i obyvatelé samotného městečka. Však také deset českých vládců poctilo během několika staletí město četnými privilegiemi, jichž si obyvatelé Kladrub vždy nesmírně vážili a tyto vzácné dokumenty spolu s dalšími výsadami od klášterních opatů pečlivě v budově své radnice opatrovali. Proto se zachovaly neporušené až do dnešní doby a my můžeme nahlédnout do tohoto vzácného pokladu.
Tohle je třeba listina českého krále Václava IV. z roku 1380, jíž povolil stavbu městského opevnění pro Kladruby. Toto je zase listina císaře Rudolfa II. z roku 1584 a toto zas nobilitační listina jeho syna Matyáše z roku 1616, jíž polepšuje znak města.
Už od nejstarších dob používalo město svůj městský znak s bránou v kvadrátové zdi, na níž stojí kříž s ukřižovaným Kristem, Pannou Marií a sv. Janem. V bráně klečí kníže se sepjatýma rukama a knížecí čapkou, položenou před sebou. A byl to právě císař Matyáš, který svou listinou vylepšil kladrubský městský znak o štítek se svým začátečním písmenem „M“ a zlatou panovnickou korunou nad ním.
Město mívalo v 18. století za vlády Marie Terezie i svůj bojový prapor, pod nímž kladrubští dobrovolníci hájili hranice rakouského mocnářství proti nepřátelům, kteří ohrožovali suverenitu státu mladé císařovny. Ten však již dávno, při požáru města v roce 1843, shořel. Teprve v současné době získala obec Kladruby prapor zcela nový, na němž právě zlatá panovnická koruna symbolizuje dávnou přízeň českých králů tomuto městečku.
Rozhlédněme se teď trochu po Kladrubech a navštivme některé historické i současné stavby a zajímavosti. Teď se nacházíme na kladrubském náměstí. V jeho východní části vidíme kostel sv. Jakuba Většího s jeho sochou v průčelí stavby. Tvář tohoto kostela, zvláště pak jeho věže, se během staletí mnohokráte změnila. Mohl za to nejen zub času, ale i některé vojenské zásahy a především několik zhoubných požárů města.
Vpravo před kostelem se nachází malé lapidárium starých kamenných křížů, které stávaly podél dávných zemských stezek, aby ukazovaly cestu poutníkům v neschůdné a neznámé krajině. Protože Kladruby ležely na křižovatce důležitých obchodních cest, můžeme v okolí ještě dnes takových křížů spatřit několik, stejně tak jako křížů smírčích nebo pamětních.
Až do roku 1843 stávala před kostelem starobylá kladrubská radnice a škola. Jejich budovy však skončily v plamenech při již zmíněném zhoubném požáru města, stejně tak, jako dalších 132 obytných domů.
I celá severní strana náměstí lehla tehdy popelem a vše, co tu nyní vidíme, bylo postaveno nově zhruba před oněmi 150 lety. Naši předkové nazývali tuto část náměstí a severní stranu městečka Velikou stranou, a také zde bydleli bohatí měšťané a obchodníci.
Západní část náměstí zcela zabíral kdysi dávno měšťanský pivovar, dnes však na jeho místě stojí moderní nákupní středisko postavené v roce 1975 svépomocí občanů obce. Na jižní straně nás zaujme budova staré radnice a nedaleko ní její novodobá nástupkyně dokončená roku 1989, na jejímž místě stávalo ve středověku vězení a před ním nepostradatelný pranýř. V rohu je budova bývalé obecné školy, používaná od padesátých let minulého století jako místní kino.
Uprostřed náměstí nás zaujme krásně zdobený mariánský sloup z roku 1701, postavený jako ochrana města před „černou smrtí“ – morem, ale zdá se, že mohutné infekční nákaze tehdy zabránit stejně nedokázal. Vedle stojící kašna je pozůstatkem prastarého městského vodovodu, o němž známe písemné zprávy již ze začátku 15. století a víme rovněž, že se o něj staral městem placený prunýř.
Takřka pětisetletou historií se může pochlubit také kladrubské školství. Vždyť první písemná zmínka o české škole v Kladrubech pochází už ze začátku 16. století. Tahle školní budova byla postavena jako chlapecká měšťanská škola už v roce 1895. A toto je její nová přístavba z roku 1973 – učební pavilón, školní družina, tělocvična a jídelna. Pochvalme při té příležitosti architekta stavby, který citlivě zachoval mohutný dub, určený původně ke skácení, či statný jírovec vklíněný mezi obě školní budovy s oddechovou plochou pro žáky. Pochvalme i vedení školy za vybudování dalšího rekreačního prostoru pro školáky o přestávkách s možností rekreačního sportu i s učebnou v přírodě. A parčík u školy s navazující přírodní zelení je nutným dodavatelem potřebného kyslíku pro plíce školáků.
Také areál mateřské školy, postavený svépomocí občanů obce v roce 1978 v hezkém prostředí, skoncoval s různými provizórii, která do té doby sloužila k výchově nejmladšího kladrubského pokolení. Dnes, kdy ubývají počty dětí, (a doufejme, že jen dočasně), využívá volné místnosti i základní umělecká škola a dětská lékařka.
Pojďme dál. Zastavujeme se u hasičské zbrojnice. Pravda, namítne leckdo, ta je dnes v každé malé vesničce, ale tuhle zbrojnici si postavili členové Sboru dobrovolných hasičů, včetně hezké společenské místnosti, takřka celou sami vlastníma rukama. Však kladrubští hasiči oslavují letos už 130 let od založení své organizace a jejich tradice sahají dokonce až do 18. století.
Na okraji obce, ale přesto v optimální vzdálenosti od centra vybudovala obec pro své seniory krásný dům s pečovatelskou službou. Když začátkem 19. století nechal postavit kladrubský rodák, císařský dvorní rada a doktor obojího práva Johann Nepomuk Scheppl za své peníze nový špitál, tedy – s prominutím – chudobinec, to bylo slávy. Pana radu velebili málem jako hrdinu. Jenže toto krásné zařízení za 28 miliónů korun s 34 moderními byty, včetně prodejny potravin, kadeřnictví, masáže, pedikúry a dalších služeb, by asi nikoho nenapadlo srovnávat s tehdejším špitálem.
A co mladší obyvatelé Kladrub – jaké mají možnosti ke sportování? Fotbalové hřiště nevyužívají jen fotbalisté. Třeba v létě je tu krásné prostředí k posezení či vycházce uprostřed zeleně a také možnost koupání v říčce Úhlavce.
Hojně jsou využívány i volejbalové kurty v parku u školy. Volejbal hraje v Kladrubech mládež od šesti do šedesáti let, a tento sport se tu stává vedle fotbalu sportem číslo jedna.
Ale možnost „začutat si“ či „zaplácat“ jen tak „lážo plážo“ umožňují i další malé plácky v různých částech obce. Kdo si chce uklidnit nervy, může si zahrát minigolf nebo stolní tenis přímo v centru obce na hřišti vybudovaném obecním úřadem. A to ještě obec organizuje ve spolupráci s mnoha složkami závody v triatlonu, spanilou jízdu, Kladrubský expres v lezení na stěně, střelecké závody o Pohár starosty a další a další. Nejinak je tomu i v kultuře – tři amatérské divadelní soubory, dětský flétnový soubor Cavalla, soutěž Kladrubský slavíček – a mnoho dalších.
V intravilánu obce bychom našli ještě celou řadu zajímavostí. Opusťme upravené ulice s novými chodníky a rozlehlými zelenými plochami vzorně udržovaných trávníků a podívejme se do nejbližšího okolí Kladrub. I tady vévodí zeleň. Vždyť samotnou obec doslova objímají kolem dokola věnce rozsáhlých lesů s přírodní krajinou, která láká turisty k vycházkám do okolí a dotváří tak scenérii historických událostí, které se kolem ní i kolem nedalekého kláštera sběhly.
Už v roce 1847 vznikl v Kladrubech Spolek pro vysazování stromů, jeden z prvních na území západních Čech, jehož aktivní činností vznikla nejedna alej či parčík v okolí obce. Jenže ani stromy nejsou nesmrtelné, a tak je třeba přestárlé stromy nahrazovat novými. Proto byla v poslední době vysázena třeba lipová alej při cestě ke hřbitovu, či mladé javory v Zahradní ulici. Mnoho nových stromků ve volné přírodě a kolem vodních toků sázejí také místní rybáři, ochránci přírody i další jednotlivci z vlastní iniciativy.
A nezapomeňme na nedávno upravenou oázu klidu při západním okraji obce, která dostala příznačné jméno – Buloňský lesík. Odpočinkový koutek, jakoby stvořený pro příjemné posezení při vycházce do přírody, při ohýnku, či místo pro mladé pro jejich neformální schůzky. Asi už žádná statistika nespočítá, kolik mladých mileneckých párů se v tomto hezkém prostředí poprvé políbilo.
S krásami krajiny kolem Kladrub nás seznámí naučná stezka, která tu slouží turistům už od roku 1988. Kromě historických zajímavostí je možné na ní spatřit i obrovité duby s obvodem kmene přes sedm metrů, o jejichž pravidelné ošetřování se stará obec, stejně tak jako krásný přírodní lesopark pod klášterem s mnoha vzácnými květinami, jimž vévodí nádherná lilie zlatohlávek.
I pěkně upravený hřbitov s kostelíkem sv. Petra je konečně svým způsobem kouskem zeleně, i když, pravda, trochu smutným. Pro obyvatele Kladrub má tohle území kolem hřbitova ještě navíc i nádech prastaré historie. V dávném středověku tu kolem původního románského kostelíka, zbořeného v roce 1796, vedla významná obchodní stezka a tam, kousek za silnicí, stávaly Staré Kladruby, které daly dnešní obci nejen název, ale i její nejstarší historické tradice.
Ale podle této prastaré vesnice dostal jméno i nedaleký klášter. My jej známe dnes v této podobě – jako perlu české barokní gotiky, která v sobě snoubí pradávnou historii českých Přemyslovců s osudy benediktinských mnichů i se stavitelským uměním velikánů českého baroka, Santiniho a Dienzenhofera. Klášter založil v roce 1115 český panovník, kníže Vladislav I., který je v něm i pochován. Původní kostel, dvouvěžovou románskou baziliku, přestavěl v letech 1712 až 1726 osobitým způsobem pražský barokní stavitel Jan Blažej Santini Aichl na dnešní monumentální chrám, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Se svými dvaaosmdesáti metry délky je třetím největším chrámem v českých zemích.
Ve zdech tohoto kláštera se odehrálo mnoho radostných, ale také i pohnutých událostí, neboť ve své dlouhé historii prošel obdobími, kdy patřil mezi nejbohatší v zemi, ale i obdobími, v nichž prožíval hospodářské a mocenské krize. V roce 1785 ho stihl osud těch klášterů, které císař Josef II. nenávratně zrušil. O čtyřicet let později se stal majitelem bývalého klášterního areálu neslavně proslulý rod Windischgrätzů, jehož četné stavební úpravy vedly k devastaci památných budov. Tak třeba nádherná čtyřkřídlá budova nového konventu se proměnila na soukromý pivovar a následky jeho požáru se napravují teprve v současné době. Z mnišské hrobky byly vystěhovány rakve mnichů, aby si zde zpupný šlechtic mohl zřídit svoji rodovou hrobku. Také umístění kanceláří, bytů a provozoven Státních statků po druhé světové válce prohloubilo další škody na celém areálu.
Ale už několik desítek let vstává bývalý klášter opět z mrtvých. Starý klášterní chrám byl zcela zrestaurován zevnitř i zvenku. Můžeme se v něm pokochat pohledem na honosný hlavní oltář, nádhernou stropní klenbu, staré barokní varhany, bohatě zdobenou kazatelnu, nástěnné fresky, náhrobek knížete Vladislava, celou řadu cenných bočních oltářů, stejně jako zvenku nás upoutá nezapomenutelný pohled na jedinečnou barokní kopuli se zlacenou knížecí korunou, nádherně členěný západní portál s gotickými opěrami a fiálami, nebo velkou sochu sv. Benedikta nad severním průčelím příčné chrámové lodě.
Šikovné průvodkyně nás provedou vstupní místností ve staré prelatuře do expozice sv. Jana Nepomuckého se souborem soch, obrazů, plastik a uměleckých předmětů, vztahujících se k tomuto světci, jehož smrt přímo souvisí s kladrubským klášterem. Potom projdeme několika místnostmi opatského bytu, umístěného rovněž v budově opatství neboli prelatury. Zaujme nás určitě i rozlehlá a krásně zrestaurovaná místnost zimní jídelny čili refektáře, upravené tak, jak vypadala v době posledních let existence kláštera. Poté můžeme v jednom ze čtyř křídel nového konventu obdivovat originály pískovcových soch Matyáše Bernarda Brauna, přivezených do Kladrub ze zámeckého parku ve Valči. Ambitovou chodbou projdeme do chrámu a po jeho prohlídce navštívíme nakonec dvoupodlažní windischgrätskou knihovnu se sbírkami různých rarit přivezených z exotických zemí a s galerií obrazů tohoto šlechtického rodu.
Vynikajících akustických kvalit bývalého klášterního chrámu se využívá kromě občasných bohoslužeb k pořádání celé řady koncertů vážné hudby s využitím úžasné hlasové dispozice barokních chrámových varhan. Už dvacátý osmý ročník Kladrubského léta, pořádaného obcí Kladruby, rozezní letos chrámové prostory. Další koncerty a kulturní pořady přitahují do Kladrub zástupy hudbymilovných návštěvníků zblízka i zdaleka.
Také kulturní a společenské akce pořádané Občanským sdružením Klášter Kladruby mají každým rokem stovky nadšených příznivců. Tradiční středověký jarmark, stejně jako oblíbené hrané scénky z historie kláštera, konané pod názvem Benediktinské dny, přitahují značné množství zájemců.
Kladrubský klášter oslavil v roce 2005 své osmisté devadesáté narozeniny, stejně jako obec Kladruby spolu s Milevem, Vrbicí a Lázem stejnou dobu od své první písemné zmínky. Popřejme jim, aby k jejich kulatému jubileu, až jim za deset let bude těch rovných devět set, byly ještě krásnější, než jsou dnes.
Jiří Čechura